Jak to vidí Pilsenteam

Je tu klid, je tu teplo, proč se neuklidit sem....

2009-02-09T18:29:00.006+01:00

No vida! Vysoká čtenost, návštěvnost, článek se nám tu ani neohřeje a hned je vystřídán dalším! Přesně takhle to má bejt. Je fajn, že i po škole sem pořád přidáváme nové a nové články, ve kterých necháváme zvěčnit naše vzpomínky a dělíme se o radost s druhými. Přesně to bylo smyslem tohoto blogu. Jak vidno, cíl se podařil. A tak skoro po třičtvrtě roce je tu další článek. Stalo se toho mezitím opravdu hodně, ale sám na to nestačím....

Výroky politiků,anebkoho jsme si zvolili, toho máme...

2008-07-16T22:27:00.005+02:00

...ČÁST DRUHÁ...

Vrátil jsem se na pár dní. Musam říci, že v Africe bylo fakt zajímavě. Až bude více času, určitě se s vmi podělm o své zážitky. Zítra ale opět odjíždím zhruba na měsíc, tak se nechci dlouze rozepisovat. Proto přidávám druhou část našeho putování za politikou. Myslím, že i ve druhé části výroků si přijdete na své. Některé hlášky opravdu nemají chybu. Co jsme si zvolili, to máme... Bohužel.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

redaktor na Jiřího Paroubka:
"Můžu mít pane předsedo jednu otázku?"

"Nemůžete!" .

"Ale pane předsedo, přece za vámi nebudu takhle běhat!"

"Tak neběhejte!!!"

Ministr pro legislativu Cyril Svoboda /KDU - ČSL/ : " Hledám řidiče, čekám tu na něj. Kde zase sakra jsou? Ti dycky jezděj jak s hnojem."

Ministr zahranič Karel Schwarzenberg mixoval archaický jazyk s lidovými výrazy. Vybírám jen tak namátkou:

" Poněvadž ty magory znám trošku, tak demonstrace budou nekonečně pokračovati."

"Samozřejmě voni taky nechtěj ztratit ksicht. To nesmíme zapomenouti."

" Nebudeme se opičiti po zlozvycích sousedů. Čím více budou povykovati, tím více my budeme huby držeti."

"Platí, že má-li být Česko i nadále zelenější a zelenější, nesmí naslouchat zeleným.“
Václav Klaus , prezident ČR

"Paní Němcová se chová jako drobná zlodějka z vesnické samoobsluhy." poslanec David Rath o místopředsedkyni PSP ČR Miroslavě Němcové ODS

"Vy mě tady budete školit z morálky? Tady není slyšet vlastního slova! Tato sněmovna se chová strašně! Ve sněmovně je bordel!" burácí premiér Topolánek při interpelacích v dolní komoře Parlamentu.

"Je to politický shit!" premiér ČR Mirek Topolánek řká svůj názor na euroústavu.

" Myslím, že ne." odpověděl Jiří Paroubek na otázku, zda byl někdy své ženě nevěrný.

"Jste dobytek !" Petr Nečas z ODS o Davidu Rathovi

"Wolf je velké nafoukané nic." David Rath o poslanci ČSSD Wolfovi

"Paní Němcová je vlastně produktem takové fanatické soudružky z ODS. Zažili jsme takové soudružky v 50., 80., 70. letech, zažíváme takovou soudružku dneska, jen má trochu jiné znaménko, nemá rudou knížku, srp a kladivo, ale má modrého ptáka a modrou knížku. Jinak ty metody jsou obdobné,“ řekl na adresu místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové poslanec ČSSD David Rath.

Zdraví Jirka

Týden ve znamení : " Autoškola "

2008-07-13T10:26:00.002+02:00

Dovolte abych vás přivítal u nové rubriky tohoto blogu. Každý týden zde budu já (nebo kolegové) reportovat události uplynulých sedmi dní. Bude se jednat jak o události osobní tak veřejně známé. Proto opusťte dveřní prostor, dveře se zavírají.

V tomto týdnu jsem začal navštěvovat kurz autoškoly. Mám za sebou první jízdy (Popravdě nikterak slavné). A jsem zvědav co mě čeká při těch dalších. Rozhodně vás o tom budu informovat.

Tento týden jsem narazil na (starší) článek Radka Hulána o rozšíření PHPeclipse pro javovské IDE eclipse. Po vyzkoušení musím říci, že ve srovnání s PSpadem je to jako bychom srovnávali Aston Martin se Škodou 120. V podstatě to jde, ale je to obrovský rozdíl. Rozhodně doporučuji vyzkoušet.

Světovou událostí číslo jedna se zajisté stalo vydání nového iPhonu 3G. Nástupce starého modelu. Uvedení na trh sebou přineslo davovou mánii. Každý chce mít iPhone, protože je to v kurzu. Osobně jsem nikdy nic od Applu nevlastnil, a proto ho nemohu soudit, ovšem dost často se setkávám s názorem, že jsou to spíše kosmetické doplňky než funkční přístroje. Faktem je, že "Tam někde venku je pravda..."

Oproti tomu hlavní událostí v České Republice je podepsání smlouvy o radaru. Mám svůj názor (Spíše nesouhlasný), ale musím přiznat, že do té problematiky nevidím tolik, kolik bych chtěl. Myslím, že většina lidí je na tom stejně, ba někteří ještě hůře. Ovšem uvažte reakci Ruska. Podle mě na tom něco bude...

No a to je pro dnešek vše přátelé... Bye ;)

Výroky politiků,anebkoho jsme si zvolili, toho máme...

2008-06-30T15:03:00.010+02:00

Po delší době se opět hlásím. Tentokráte s příspěvkem poněkud netradičním, ale myslím, že poměrně úsměvným. Nejde o klasický článek, nýbrž o výroky, hlášky, a glosy našich politiků, které jsem dal do psané podoby. Nutno uznat, že mi dalo pomerně práci dohledat ve všech možných archivech a článcích jednotlivé perly, ale stálo to za to. A tady je výsledek. Nevím sice, zda - li se máme smát, nebo plakat, ale prostě koho jsme si ve volbách zvolili, toho máme. Tak tedy hezkou zábavu a vzhůru za ztrátou posledních idejí o české politice.

PS: Je toho opravdu hodně, tak to bude příběh na pokračování :-D

----------------------------------------------------------------------------------------------------

"Ahoj, tak co? Co jste zas vymysleli za píčoviny?"
Premiér ČR Mirek Topolánek svým ministrům před zasedáním vlády, když již byli zapnuté mikrofony, o čemž premiér samozřejmě nevěděl.

"Tak co ty vole? Viděl jsi mě včera v televizi?" ptá se premiér šéfa KDU -ČSL Jiřího Čunka před tiskovou konferencí. "Ne, neviděl," říká lidovecký předseda. "Ty seš kretén, ty vole!" odvětí smějící se premiér.

"Ty vole, ty jsi schopnej zabít bobra, abys zachránil strom! Jinými slovy řikáš, ty vole, že tudleti si vytíraj prdele s támdletěma! Já ti řikám, ty vole, že za tuto pude někdo bručet!" křičí ministr vnitra ČR Ivan Langer na vícepremiéra Martina Bursíka během prezidentské volby ve Španělském sále Pražského hradu.

"Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jak od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu." přeseda Jiří Paroubek na tiskové konferenci.

"To oblečení něco stojí! - Boty- šaty- košile-" J. Paroubek a tatáž tiskovka

" Dámy a pánové. Sečteme - li toto a toto, pak moje přijmy činí 760 000 Kč. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?" Jiří Paroubek a jeho slavná tiskovka

V pořadu České televize Otázky Václava Moravce:
Premiér podrážděně: "Jestli chcete vést tento rozhovor ve stylu - pane premiére, vy jste ale hulvát - tak ho můžeme šťastně ukončit!"
V.Moravec: " Pane premiére, děkuji za rohovor a nashledanou."

"Slávku, nenech se nasrat!" šeptá Jiří Paroubek Bohuslavu Sobotkovi "Néé..." poslušně odvětí místopředseda během jednání s koalicí.

"Víte vůbec historii Kramářovy vily?" ptá se premiér Topolánek přítomných novinářů. A s výrazem vzdělance odpovídá: "Kramář jí stavěl devatenáct set.... eh... kolik?" obrací se na svého asistenta.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miloslav Vlček zahájil společnou schůi obou komor při volbě hlavy státu těmito slovy: "Vítám vás v Pražském sále Španělského hradu, vážené kolegyně a kolegové."

"Jednu otázku, pane ministře, jestli dovolíte..." říká redaktor ČT.
"Ne, mě se chce na záchod!" odvětí ministr dopravy Aleš Řebíček

"Ano v tomto případě bych byl pro enutázii. ... Eééé... pro schválení tohoto zákona." Předseda sněmovny Vlček si přeje schválení EUTANÁZIE.

"Vy tady ze mě chcete udělat labilního jedince!" předseda ČSSD Jiří Paroubek si stěžuje novinářům.

"Jsem v ohromné formě! To dopadne blbě..." směje se premiér Mirek Topolánek před tiskovou konferencí

...P O K RA Č O V Á N Í P Ř Í Š T Ě . . .
( TO BE CONTINUE)

Zdraví Jirka

Souboj webových prohlížečů – Opera 9.5

2008-06-18T16:20:00.002+02:00

Před pár dny byla vydána nová verze webového prohlížeče od Opery software. Dění kolem vývoje nové verze jsem nesledoval, a proto pro mě bylo její vydání tak trochu překvapením. Když jsem se na blogu MyEgo.cz pana Hulána o této události dočetl, nemohl jsem odolat pokušení vyzkoušet novou verzi.

Minulá Opera (9.2) mě vůbec neoslovila. Přišla mi jaksi nedodělaná. I když mohla to být jen síla zvyku z Firefoxu 2. Od té doby však uteklo mnoho vody. Vyzkoušel jsem IE 7, IE 8 beta a rozhodně si na ně nemohu stěžovat…

Vraťme se ale k Opeře. Po přečtení onoho článku jsem okamžitě zadal adresu Opery software. K mé velké smůle byl server totálně přetížený a stránka se jednoduše nenačetla. Musel jsem si tedy ještě chvíli počkat. A vyplatilo se. Ještě tentýž večer jsem si prohlížeč stáhl, nainstaloval a začal zkoumat, porovnávat a testovat.

Opera mě okamžitě překvapila svou rychlostí. RC2 verze od Firefoxu potřebuje jen na spuštění v nejlepším případě 5 vteřin. Opera se načte o poznání rychleji. Samozřejmě záleží na počtu nainstalovaných rozšíření.

Dalším plusem je stránka Rychlého přístupu (ano byla již v předešlé verzi), která je velice užitečná. Například Firefox ji v základu nemá, což je vcelku škoda.

Samozřejmě mě zaujal velice líbivý design, který je samozřejmě plně skinovatelný.
Některé skiny opery jsou naprosto úžasné. Po chvíli prohlížení jsem se rozhodl pro Black aqua (viz na snimku dále), který se mi opravdu velice líbí.

Ale abych jen nechválil. Na webu opery jsem bohužel nenašel skoro žádné užitečné widgety. Opera je samozřejmě akceschopná i bez nich, ale je to trošku škoda. Většina widgetů je spíše zábavných. Pokud si rádi hrajete, rozhodně se tam podívejte.

Podle oficiálních zdrojů je nová opera velice bezpečná. Zatím jsem se nepřesvědčil o opaku. Uvidíme v dalších dnech (týdnech)…

Příští díl bude o Firefoxu 3, který má oficiálně vyjít ve středu. Myslím, že nás čeká souboj titánů. Komu fandíte víc???

Vzpomínky na GLP poprvé..

2008-06-13T13:11:00.003+02:00

Už je to pár dní, co jsme opustili brány naší školy a pomalu a jistě začínáme zapomínat, co jsme všechno zažili.. Dovolte mi tedy malou připomínku v podobě hlášek z úst studentů i profesorů..

Třídní: Tak růi s černou mašlí sem ještě nedostala!
Lucka: to si neberte nijak osobně!
Třídní: No to si beru osobně! Mě se to strašně líbí!

Dita:To je zábavný, jako kráva.Ne ještě míň-kráva aspoň bučí....

Boss:V knize Babička Boena Němcová vzpomíná na svojí budoucnost!

Katka Kuglerová:Jestli je to na tý fotce Vojta tak se po....Takový hezký mimino a co z toho vyrostlo.....!

Jepťa (přišel pozdě na matiku uprostřed rozhovoru):Co se tu řeší?
Klára:Nespavost
Jepťa:Tak tou já netrpim....Dobrou noc..................Chrrr Chrrrrr

Vladař: Ostatní nedbají na hygienu práce.
Renča: A můžu si jít umejt lžičku?

Hodaňová: Antonius a Oktavianus, víme všichni jaké měli milostné pletky?
Boss: Jo, mezi sebou?!

Trčková: Slyšeli už ste o syndromu uvařený žáby?
Boss: Ne, ale prej je to dobrý.

Vladař: Protože sem dobrák, tak sem nedával 5, ale 4-. takže Kukrál 4-.

Vladař: Ženská je primárně určená k tomu, aby ničila chlapa.

Voráčová: Jako každej chlap bordelář do stejnýho šuplíku dá uran a fotografickou desku.

Pavlíčková: Jsou to grafy číslo A, B a C.

Švancarová: Chlapci, nevyklánějte se z toho okna, nedávno nám sem volal iniciativní důchodce naproti z bytovky, že nám studenti vypadnou z okna!

Jepťa: Jo, taky bych chtěl mít fyzikální střevo.

Na výroky paní Jandové o chlupatých beruškách, zelených pakách, výhrůžky vyhození z okna a následného rozdupání si jistě stále vzpomínáte, ale byly tu i jiné..

Jandová: Vy máte první hodinu?
Mňouk: Ne, ale ta první stála za hovno.

Jandová: taky řeknete sto vajíček a ne jedno sto vajíček.
Jepťa: A co budu dělat se sto vajíčkama?

Jandová: to máte teoreticky umět.
Vojta: Teoreticky, když budu hodně rychle mávat rukama, tak vzlítnu.

Jandová: Něco.
Kuba: Etwas.
Jandová: Francouzsky, řikej si mam francouzštinu a nejsem žádnej hnusnej germán!
Kuba: Ale sem.
Jandová: Co si?
Kuba: Hnusnej germán.
Mňouk: Paní profesorko, on se jmenuje Tischler a má německý občanství.

Jandová: prosila bych, aby nenastalo žádné velké blití u toho bleu.

Mňouk překládá: Andrea je u Johana.
Jandová: To je ženská! Co ještě musí mít, abys i ty viděl, že to je ženská?

Jandová na Bosse?: Tady si člověk připadá jak ve sběrnejch surovinách, já myslela, že je tady třída a ne železářství.

Školní výlet v prváku:
Kuba: Petr tady básní o úchylech.

Josh: Jepťo, ty tu ležíš jak embryo.

Nik: Jiří říká, že sem přehnanej optimista, když řikam, že je to v prdeli.

Pavel: Kdybys nebyla holka, tak tě praštim!

??: Renata je děsně nadržená.
Jirka: Jo? A proti komu?

A něco málo z Hracholusek:

Jepťa: Domažlický pionýři sou děsný trosky. Uměj akorát chlastat a ani na tom se neumí dohodnout.

Jepťa: Já se z tebe poseru. Kláru bych mohl pronajímat jako projímadlo.

A prvák máme za sebou... Tak zase někdy příště se dozvíte víc ;-)

OryxSoft George - Náš nový pomocník

2008-06-08T13:18:00.002+02:00

Před nedávnem. Vlastně je tomu již celkem dlouho mě Jirka požádal o program, ve kterém by mohle psát své články a následně si je jednoduchou cestou otagovat. Musím přiznat, že jsem dlouho otálel s tvorbou tohoto programu, avšak bylo tam mnoho faktorů.

Je tomu jen pár dní co jsem se do programu pustil a jelikož mám teď volno. Život po maturitě je tak sladký. Ale vraťme se k věci . Pustil jsem se do něj a nyní mohu slavnostně oznámit že je konečně hotový. Můžete hádat v čem píši tento článek. Pokud jste tipovali první verzi programu OryxSoft George pak máte pravdu. Nevěřil jsem tomu, ale program opravdu dokáže výrazně usnadnit práci.

Nebudu se tady rozepisovat o jednotlivých funkcích programu. To si nechám do dokumentace, avšak pár technických informací neuškodí :

Program je napsán pro operační systém Windows (Přes Wine funguje i na linuxu).

Program umožnuje články ukláda, načítat (zatím jen formát .txt) a dokonce poslat na mail. Tuto funkci jsem přidal pro případ, že uživatel píše na stránky někoho jiného a nemá přístup do administrace.

Program umí zobrazit přibližnou podobu článků (Díky různým css stylům na stránkách je náhled nepřesný).

Program zatím využívám jen já a Jirka, ale pokud se nám osvědčí a nenalezneme v něm mouchy určitě se s vámi podělíme. Do té doby vám alespon nabízím screen z programu a přeji krásný den.

. . -. -. : Petr Neduchal : .- .- . .

EURO JE TADY, aneb nezapomenutelné odpoledne s fotbalem...

2008-06-07T23:21:00.008+02:00

Vypuklo nám EURO. Největší fotbalový svátek tohoto roku, událost pro celou Evropu. Na více jak tři týdny se budou upínat zraky všech fanoušků do Švýcarska a Rakouska, kteří se tentokráte mohou pochlubit jeho pořadatelstvím. Desítky tisíc lidí přímo na stadionech, další stovky tisíc v barech a restauracích a miliony diváků u obrazovek. Zkrátka EURO snad nemůže minout nikoho. A Českou republiku, jakožto národ fotbalových nadšenců, teprve ne. A tak není divu, že počínaje dneškem musí mít všechny manželky a přítelkyně trpělivost, protože s pány to teď rozhodně nebude jednoduché...

Velká fotbalová událost nenechala chladným ani mě. Opravdu upřímně se přiznám, že na porci nádherného evropského fotbalu jsem se těšil jako malý kluk. Jediné, co mi mírně znepokojovalo byla vysílací práva zakoupená televizí PRIMA, která s fotbalovým vysíláním neměla prakticky žádné zkušenosti. Osvědčených komentátorů ČT, Pavla Čapka a především nenahraditelného Jaromíra Bosáka, se prostě na letošním EURU nedočkáme. Inu co naplat. Především jde přece o krásný fotbal...

A tak natěšeně a s velkou chutí vyrážím s Petrem do Štruncových sadů, kde bude od 18:00 přenášen zápas české reprezentace proti Švýcarsku na velkoplošné projekci. Nutno uznat, že kampaň na tuto akci byla opravdu velká. Z regionálních médií se dozvídám, že kromě živého přenosu TV PRIMA, bude hodinu a půl před tím předzápasový program. A tak nic netuše, hlavně vycházeje ze zkušeností z přenosů ze Staroměstského náměstí v Praze, se moc těším. Před zápasem hudební skupina, pak rozhovor s trenérem Viktorie Plzeň a jako vyvrcholení celého odpoledne přímý přenos zahajovacího utkání Mistrovství Evropy z Basileje. Dojem z celé akce je velkolepý. Ale znáte ten první dojem...

-----------------------------------------------------------------------------

A tak jsme vyrazili. Natěšení a nedočkaví. Tedy alespoň já. Petr zas takový fanoušek není, ale i on si našel svoje lákadlo v podobě oroseného půllitru.
Co vám budu povídat. Zkrátka a dobře celá akce byla naprd. A to doslova. Řeknu vám, že se držím, abych vám tady nenapsal, na co, že to doopravdy byla akce. Ale zase si říkám, že to pochopíte a že slušnost a spisovná čeština do reportáže prostě patří :-)

Ze začátku to ještě šlo. Půllitřík piva příjemně osvěží a když sedíte na lavičce, kolem vás jsou lidé, kteří přišli za stejným cílem jako vy, zvolna nasáváte tu správnou fanouškovskou atmosféru. Nenechte se zmást, to je totiž to poslední, co na celé akci budu hodnotit kladně.
Hodinu a půl před výkopem, a tedy před přímým přenosem na velkoplošné projekci, začal samotný program. Na jevišti se objevila moderátorka s mikrofonem a k mému velkému zklamání to nebyla Veronika z Kiss Protonu, leč měla také zrzavé vlasy. Ale podle vystupování tutová blondýnka, snažící se svůj původ zamaskovat rzí ve vlasech. No prostě děs. Jakési žvatlání o nicotě. Ta nikdy fotbal neviděla, o rozpoznání ofsajdu nemluvě a do éteru hlásala rádoby vtipné řeči o kopané. Bylo mi jasné, že ta prostě atmosféru nevytvoří a lidi nevyburcuje. A měl jsem pravdu...

Po pár nudně trapných žbleptech uvedla na pódium údajně tu nejlepší plzeňskou skupinu, jejíž název jsem raději zapomněl, aby mě v nočních můrách nepronásledoval a já se celý zpocený nebudil s bušícím srdcem. Frontman kapely, respektive "frontwoman" kapely působila za mikrofonem dosti zoufale, ale překypovala značným sebevědomím, které rozhodně nebylo na místě. A tak s Petrem tiše trpíme a trpíme a čekáme na to, až konečně začne samotný zápas...

17:45 - Konéééc. Upištěná partaj opouští scénu a vrací se zrzavá blondýna se svými dvěma hosty - trenérem Viktorie Karlem Krejčím a obráncem Honzou Lecjaksem. Začínáme se s Petrem dohadovat, zda ty stupidní dotazy, které oběma dává, vymýšlí, nebo čte z papíru. Nakonec usuzujeme, že ani tak stupidní dotazy by sama nevymyslela, tudíž je čte.

17:59 - Je mi jasné, že vlastenectví, které ve mě bují bude muset minimálně do středy počkat. Místo hymny České republiky, která už Basileji dávno zaznívá, je položen poslední přihlouplý dotaz a následují na projekci reklamy. Aby toho nebylo nebylo málo, celé kolečko reklam se pro jistotu opakuje, aby i Petr, jenž si odskakuje na ekologický TOI - TOI, o žádnou nepřišel. A tak jsme rádi, když tři minuty po šesté hodině, je konečně přepojeno do Basileje, kde Češi vstupují do evropského šampionátu proti domácím Švýcarům.

Naše radost trvá dvě, nebo tři (?) vteřiny. Obraz značně nekvalitní, nelze rozeznat čas, ani stav na časomíře. Ale to by ještě nevadilo. Komentátor říká:"A znovu se vydáváme dopředu. Rozehnal posílá dlouhý pas na Sionka a NABÍHÁ MU OSAMOCENÝ KOLLER, který ........." A je ticho. Záškub a na několik vteřin se obraz zasekne a s ním i původní komentář. A tak nám nezbývá, než po pár vteřinách, kdy už zase přenos funguje, luštit, zda gól padl, či nikoliv.

Po chvíli se k šanci dostávají hráči helvetského kříže a nutno uznat, že poměrně nebezpečně. PRSK PRSK a my zas vidíme z celé akce kulový. Ozývá se nespokojený pískot, který po celý první poločas graduje. Když se tak děje po osmnácté, slabší povahy znechuceně odcházejí, silnější si jdou pro pivo, nebo raději na TOI - TOI. Já znechuceně funím a zuřím a Petr žvejká párek v rohlíku, tváří se spokojeně a po bradě mu teče hořčice.

V pětadvacáté minutě prvního poločasu se mě potřetí ptá: "Nepůjdem?" a já ještě v iluzi a naději odpovídám, že ne. V třicáté osmé minutě rezignuji a s hlasitým : "ať jdou do prdele" se zvedám a odcházíme k domovu s nadějí, že pokud pojede tramvaj, stihneme alespoň část druhého poločasu.

Akce se nám trošičku nepovedla, já vzteklý jak čert prskám celou cestu a Petr se těší na rozečtenou knížku a na večeři, protože má hlad . Já zas na pořádnej přenos bez záškubů, sekání a na pohodlné křeslo u televize.

Nakonec jsem o nic nepřišel. Jediný gól ze sedmdesáté minuty jsem viděl a Svěrkoš ho trefil opravdu mazácky. A tak s výhrou 1:0 pomalu přechází i zklamání z velkoplošného přenosu, který se opravdu v našich očích nepovedl.

Zdraví Jirka

Revoltec notebook cooler RNC 1000

2008-06-03T21:44:00.003+02:00

Musím pochválit internetový obchod PcOnline .cz (jehož kamenný obchod sídlí v Plzni) za bezproblémové vyřízení zakázky. Teprve v neděli kolem 22 hodiny jsem na internetových stránkách obchodu zadal objednávku s tím, že se pro zboží sám zastavím v jejich kamenném obchodu. Bylo mi sice divné, že po objednání nepřišel žádný mail, ale vyčkal jsem. Vyplatilo se to dnes kolem půl třetí odpoledne. Tou dobou mi přišla zpráva o vyřízení objednávky.

O hodinu a půl později již doma rozbaluji obal cladiče Revoltec notebook cooler RNC 1000. Fotím několik snímků a připojuji ke svému Aceru. Zapnu počítač a vzápětí i chladič. Je mi divně, že neslyším rozběhnuté větráky. Naštěstí je vše v pořádku. Chladiče jsou na nejnižší otáčky naprosto neslyšné a začínají být hlučné až při maximálních otáčkách (2600 za minutu). Hlučné možná není to správné slovo, protože je přehluší i slabě puštěná hudba.

Zatím jsem s chladičem naprosto spokojený. Dokáže spolehlivě a hlavně znatelně zchladit můj notebook a já už se tak nemusím bát, že mi jednou vyhoří. Uvidím jak se bude dále osvědčovat a v budoucnu vás budu informovat.

Přemítání o ničem

2008-06-03T21:42:00.006+02:00

aneb
... dnes to není ono ...

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Zkrátka a dobře dnes nemám nic na srdci. Ale zase mi přijde škoda, aby za dnešní den u mě bylo prázdno. Tak budu jen tak zasněně rozjímat. Přiznám se ale, že vůbec nevím nad čím. Už teď se hrozím další věty, protože nevím, zda nebude větou poslední. Vy víte, že já se slohem zas až takový problém nemívám. Dokážu se mnohdy i docela rozepsat. Ale dnes jakoby mne pohltila černá magie. Zkrátka žádný nápad a prázdno. A tak přemýšlím, co se děje. Ale nehodlám se tím zas až tak znepokojovat. Protože zítra zas chytnu reportážní slinu a budu jistě k nezastavení. Ten dnešní článek, je fakt o ničem. Prostě to nemá cenu. A pořád je to krátké....

Doprčic – co ze sebe ještě vypotit? Já bych věděl, ale pořád platí předsevzetí, které mimochodem hodlám do pátku porušit, že nebudu na náš blog psát své sportovní analýzy a úsudky. Ale co naplat. Blíž se EURO a mě už začínají svrbět obě ruce. No prostě to sebezapření dlouho nevydrží. Bouchne to, a pak budete mít honičku mě krotit, abych tady z toho neudělal sportovní kůlničku na dříví....

Ale nebojte, budu se kontrolovat, alespoň v rámci možností. Tak a teď, pokud dovolíte, se pro dnešek přestanu mučit. Já opravdu dnes mám jaksi vypnuto a každá další věta, kterou horko těžko vymyslím, je stejně úplně o ničem. Tak se radši půjdu dívat na můj oblíbený film. Zítra se jistě polepším a snad už můj článek bude mít hlavu a patu.

Zdraví Jirka

Pozor vetřelec ! ! !

2008-06-02T17:01:00.005+02:00

Není to ještě ani týden, co jsme všichni ukončili střední školu a zdárně odmaturovali. Za ty čtyři roky jsme prožili mnoho hezkých momentů, i těžších chvil a nouze nebyla ani o prekérní a trapné situace. Zkrátka to byly nesmazatelné čtyři roky života pod jednou střechou. Někoho jsme si oblíbili více, někoho méně, ale to ke kolektivu patří. Přesto musím celé středoškolské studium hodnotit pozitivně. To ale není hlavní myšlenka mého dnešního článku.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Jen jsem se musel dneska pousmát, když jsem si šel do GLP pro potvrzení o studiu (paradoxně po ukončení studia, ale ve školním roce 2007/2008 jsem student byl, tak co :-D) . Necelý týden po maturitní zkoušce jdete do budovy, ve které jste trávili den co den po čtyři roky a připadáte si jak vetřelec. Jako kdyby jste šli do baráku, který vám přijde cizí, do kterého jdete poprvé v životě a ve kterém nemáte co pohledávat. Ten klasický koloběh, to jedno velké mraveniště, kterého jste byli součástí, najednou, jako kdyby se vás netýkalo a všechno jste sledovali jaksi zpovzdálí. Vidíte profesory, s kterými jste trávili hodiny a hodiny, jak pobíhají po chodbách a hovoří se svými studenty. Ještě minulý týden by vám to přišlo zcela běžné, samozřejmé a normální. Ale najednou jste na gymplu hostem a všechno vám to přijde docela zvláštní. Zkrátka si uvědomíte, že už do toho maratónu a koloběhu prostě nepatříte. Profesorka Teršová horlivě studentům vysvětluje cosi nesrozumitelného a ti jen znuděně přitakávají. Profesorka Šašková, jako vždy v černém, se jen mile usmívá a nechápavě kroutí hlavou nad tím, že mě zase vidí. Zkrátka a dobře - dojemným a procítěným projevem pana ředitele na vyřazení absolventů vše končí. Jako by se udělala pomyslná tlustá čára, která ukončuje další etapu našeho života. Naše osudy se rozdělují a každý půjde jiným směrem a za údělem osudu. Jsou lidé, po kterých se mi opravdu stýskat a vždycky je rád uvidím. Zkrátka mi přirostli k srdci.
Prostě něco končí a něco začíná. Takový je život. A jedno je jisté už teď. Prostě už nejsem studentem Gymnázia Luďka Pika, ale jeho hostem. Takovým vetřelcem, který už nikdy nebude jeho součástí. Středoškolská léta jednou provždy končí... A můžete se stavět na hlavu, ale nic s tím neuděláte. Až, když je po všem, tak si uvědomíte, že: Ta střední byla show...

Zdraví Jirka

EEEE? Co že? Žiletka??? --- Ne děkuji...

2008-06-02T15:31:00.000+02:00

Nedá mi to, abych se nevyjádřil k jednomu z problémů lidstva. Ne nemluvím o globálním oteplování, nemluvím o znečištění ovzduší ani o lovu velryb. Mluvím o syndromu „splašeného stáda“ . Možná teď přesně nevíte o čem je řeč. Leč čtěte dál a vše se hned dozvíte.

Je jasné, že člověk je tvor sociální. A jakožto tvor sociální na něj působí ostatní lidé tak jako on působí na ně. Ovšem jsou zde lidé (Budeme jim říkat třeba ovčáci), kteří působí na ostatní mnohem víc a strhnou je sebou. Takový ovčák je pak v sedmém nebi . Nejspíše se stane slavným a zanedlouho si získá stádo tupých ovcí, které nedělají nic jiného, než že svého ovčáka napodobují.

Jako příklad za všechny by mohl postačit příklad ze současnosti. EMO ... Fenomen mnoha teenagerů a teenagerek . Na počátku byla hudba (punkrock pokud se nepletu), která si postupem času získala spoustu fanoušků. K hudbě se později přidal i módní styl. Tedy dnešní EMO ...

To by ještě nebylo tak strašné. Nikomu nemůžeme přikázat jak se má oblékat. Ovšem to co mně osobně na EMO a podobných „super“ stylech vadí je ohromná přetvářka. Jejich prohlášení : „Já jsem originální“ nebo „To je 'zasraná' komerce“ padlo ve chvíli, kdy se jejich EMO styl stal komerčním. Dnes potkáte EMO na každém rohu. Na internetu si můžete koupit EMO módu a placky na baťohu už nosí opravdu všichni. Nevím jestli si tuto skutečnost uvědomují. „Hmmm i když to by viděl i slepej“ . Upřímně řečeno EMO mi začalo vadit ve chvíli, kdy ho začlo být tak nějak moc. Ve škole spolužačky, se kterými najednou nebyla řeč. Na internetu spousta „COOL EMO lidiček“. Do té doby jsem je měl vlastně docela rád... Nalijme si však čistého vína. Kolik procent ze všech EMAřů nejsou jen pozéři??? Když budu optimista řeknu 5 procent, ale reálné číslo bude možná ještě menší. Syndrom „splašeného stáda“ se v tomto případě projevil v opravdu velké míře...

Tento problém se samozřejmě netýká jen EMO stylu, ale v podstatě všech módních a myšlenkových stylů (výstřelků). Na světě mám cool hip hopery, metalisty nebo dokonce neonacisty. Myslím, že k poslední uvedené skupině se ani nebudu vyjadřovat... Dle mého je to stádo bez mozku... Nechápu je a ani je nechci chápat...

TENTO ČLÁNEK VYJADŘUJE OSOBNÍ NÁZOR AUTORA A NENÍ OBJEKTIVNÍ ...

Nevšední všední ráno..

2008-06-02T12:54:00.003+02:00

Po dlouhé pseudozimě jsem dnes v noci porvé spala s otevřeným oknem a díky tomu mě ráno čekalo první ze série překvapení. Nebylo ani půl páté, když mě probudilo cosi, na co nejsem z domova zvyklá - zpěv ptáků v koruně blízkého stromu. Když usínám na víkendovce s nebem nad hlavou, tak mě nějaké to ptačí cvrlikání ze spánku rozhodně nevytrhne, ale tady byl tento zvuk naprosto nezvyklý, takže obstaral spolehlivý budíček a i přes to, jak moc bylo brzo, jsem se z postele vyhrabala s úsměvem. Po zjištění, kolik je hodin, jsem se zase vrátila zpět, abych se nechala ukolébat jemným náznakem přírody ve svém okolí a alespoň na hodinu se ještě odebírám do říše snů.
Probuzení chvíli před šestou už není tak poetické, protože ho zprostředkovává nařízený telefon, zároveň s právě projíždějícím autobusem, zřejmě abych si hned poránu uvědomila, že to v čem žiju je pořád ještě město s dost frekventovanou silnicí, po ptáčcích není ani památka, začínám mít pocit, že sem si je vysnila..
Přecházím do kuchyně, kde stojí moje matka a vítá mě slovy: "Uvařila sem ti čaj." Rozespalému mozku chvíli trvá, než si tuto skutečnost přebere a vyhodnotí ji jako: "Přelila jsem drcený odpad z listů čajovníku, nacpaný do sáčku z jemné tkaniny vařící vodou z rychlovarné konvice." S tím jsem i takhle časně ráno ochotná se smířit, protože na nějaké připravování jiného čaje není zrovna moc času, nehledě na to, že tato činnost stejně moji matku obchází obloukem. Popadnu tedy hrneček a zadívám se na podivnou šedohnědou hmotu zřejmě organického původu, která se v něm při pohybu lehce zachvěje. Hrneček je odložen zpět na linku a já se snažím přijít na to, proč tato tekutina vypadá tak, jak vypadá. Dost o osahu napoví i sama nádoba, aha, tady bylo včera kakao, vzhledem k tomu, že právě tento hrneček používám výhradně na nápoje z mléka (ovšem zbytek rodinných příslušníků toto mé dělení zatvrzele odmítá). Kapalina tedy míří do výlevky, kde jí bude umožněno žít si svým vlastním šťastným životem, který v ní pravděpodobně během těch několika minut vznikl.
Snídaně tedy proběhne bez čaje a po ní nástup do auta a vyrazit směr Plzeň. Cestou míjíme pole prorostlá vlčím mákem, rostlinky se kývou ve větru a vypadají jako obrovská krvavá skvrna na zeleném obilném koberci (nic moc poetického, ale jako co jiného může vypadat velký červený flek uprostřed zeleně?) Ale pro mně je to důkaz, že i v mém okolí se sem tam vyskytuje nějaký ten kousek přírody, který se ještě nepodařilo někomu zničit. Ale abych snad neměla pocit, že žiju mimo civilizaci, vystupuji v Plzni u nádraží a mířím na rozkopanou Americkou třídu, která by v současném stavu mohla být reklamou na katastrofický film a celé moje nadšení z ranního zpěvu ptáčků a vlnících se máků mizí v nenávratnu..

Žvejka

Stříhali dohola velkého chlapečka...

2008-06-01T16:35:00.004+02:00

Tak máme maturitu za sebou. Čtyři roky uběhly jako voda a z nás jsou středoškoláci. O tom, co nám škola dala, nebo vzala, ani o tom, zda nás dostatečně a adekvátně připravila na život, dnes psát nebudu. Dnes se budu zabývat jiným problémem, který většině z vás, může být úplně ukradený.

Před časem jsem prohlásil, že po maturitě se nechám ostříhat. A ejhle! Ráno se vzbudím, a zjišťuji, že od čtvrtka jsem absolvent našeho gymnázia, tudíž je potřeba vyřešit věc, na kterou se pěkně dlouho chystám. Víte, ono mít delší vlasy je pěknej vopruz. Pořád si tu hřívu umývat a pak jí pěkně vyhřebelcovat, aby vám to neuschlo pěkně zašmodrchané do sebe, to chce obrnit se pěknou dávkou trpělivosti a hlavně dostatkem času. Po více jak půl hodině, když máte hotovo, se podíváte na hodiny a zjistíte, že už jste měli být někde úplně jinde. Začnete zběsile pobíhat po bytě a hledáte gumičku na sepnutí vlasů, protože na místě, o kterém jste si byli jistí, že jí tam zcela určitě máte, samozřejmě nebyla. Jdete do koupelny k poličce, kde se obvykle vyskytují nové, a tam, k vašemu velkému neštěstí vidíte, že tam žádná neleží, takže ta, kterou jste si před umýváním sundali, těžko říct kde, byla poslední a musíte si koupit v drogerii nové. Kdo mi zná, ten ví, že s rozpuštěnými vlasy nevycházím z domu a tak pokračuje rozsáhlá pátrací akce po nezvěstné gumičce. No a takto to obvykle probíhá cca třikrát do týdne.

Tím jsem de facto shrnul první aspekt, který mi vede k radikální změně celkového vzhledu. Dalším je čím dál zřetelnější zdravotní aspekt. Pokud nechci být ve třiceti plešatý jak Tomáš Cikrt, musí přijít nějaká změna. Nemluvě o tom, a to mi jistě Klára potvrdí, že v létě se vám hlava pěkně paří a mozek doslova zavařuje. Ve třicetistupňových parnech vás dlouhá hříva příliš neochladí.

Sečteno podtrženo, není se nad čím rozhodovat. Není to o tom, že jsem to před časem roztroubil do světa. To mi může být fu(c)k. Jsem zkrátka pevně odhodlaný a to rozhodnutí ve vás po měsících vyzraje. Spousta lidí mi „skalpovaní“ rozmlouvá. Nejvíc mi zaujala reakce Kláry, která, když jsem se jí o tom zmínil, tak s ledovým klidem suše prohlásila: „Když chceš vypadat jako kretén, tak klidně.“

Je mi to jasný. Jako kretén sice vypadat budu, ale aspoň se mi uleví a bude mi krásně foukat za krk. Když mi poteče krev z nosu, nebudu složitě hledat, kde krk vlastně mám, abych tam přiložil studený kapesník, nebo kousek ledu. Kláro, holt se nedá nic dělat. Ale ty mě budeš mít ráda i tak, viď? :-)

Zdraví Jirka

PS: Ještě netuším, kdy to bude a tento článek není závazný, pouze informativní. A pokud podlehnu tlaku a masivní kampani na záchranu mých vlasů, která by mohla být rozpoutána, nemůže mi to mít nikdo za zlé. :-)

Chladím, chladíš, chladíme....

2008-06-01T16:04:00.004+02:00

Již delší dobu pozoruji u svého notebooku Acer Extensa 5220 (s rozšířenou ram pamětí na 2 GB) znatelné přehřívání některých částí. Chvílemi je práce s klávesnicí a touchpadem skoro až nepříjemná. Nejvíce se zahřívá v levé části pod klávesnicí a na spodní částě displeje (v okolí loga firmy ACER).

Nedalo mi to a zabrousil jsem na internetu. Po chvilce hledání jsem objevil několik externích chladičů notebooků. Nadešlo dlouhé rozhodování, pročítání recenzí a nabídek e-shopů. Nakonec moje malé výběrové řízení vyhrál chladič Revoltec Notebook Cooler RNC-1000. Ohlasy byly vesměs kladné a cena nikterak vysoká. Jen 886 korun za chladič s měnitelným počtem otáček u dvou vestavěných ventilátorů.

Také mě překvapil jeho modrý design, který je mezi chladiči opravdu ojedinělý. Chladič bych měl dostat do dvou dnů a rozhodně se zde objeví recenze na tento produkt .

Připravit, pozor.....

2008-05-31T22:29:00.008+02:00

Ladies and Gentlemen, you are about to see a story of murder, greed, corruption, violence, exploitation, adultery, and treachery... A nebo taky ne..

Mnoho informací bude přefiltrováno přes naše klávesnice a vystaveno na tomto místě pro vaše zvědavé oči a pro po informacích prahnoucí mozkové buňky. Připravte se na příval informací, veselých, smutných, technických, sportovních, uměleckých.. Každý znás bude své virtuální kroky směřovat jiným směrem, po stezkách svých zájmů, které se sem tam protnou, někdy přímo, někdy na mimoúrovňové křižovatce. Naše cesty se ovšem budou velkou oklikou vyhýbat skandálům, které jsou ozdobou bulvárních plátků, objížďky povedou i kolem kradených článků a pokusíme se nezapadnout do lží a nesmyslů.

Jak se nám bude dařit je už jen na vašem posouzení, tedy: ...Start!

Za Pilsenteam se tentokrát na trasu závodu se slovy vypravila Žvejka.

Prosíme nastupujte do vlaku číslo 31052008...

2008-05-31T22:12:00.001+02:00

Nezapomeňte na kávu, zavazadla, ani na dobrou náladu. Tato výjimečná linka se právě rozjíždí.

Ano tak nějak by se to dalo shrnout. Samozřejmě jsem kolegu nemohl jen tak nechat samotného ve věci přetěžkého úkolu. Ptáte se jakého? No přeci zatáhnout za houkačku a pak pohnout páčkou, aby se vlak konečně rozjel. Jinými slovy přivítat vás zde a popřát vám příjemně strávené chvíle při čtení našich článků.

Až kolem vašeho kupé bude procházet pán nápadně se podobající průvodčímu, s krátkými vlasy, červeno-černými brýlemi a stohem novin, rozhodně ho zastavte a nabízený tisk si vezměte. V oněch novinách se totiž můžete dozvědět moc zajímavé věci. Například kritické i nektritické pohledy na společnost a různé skutečnosti, recenze na filmy a produkty. V neposlední řadě také pár informací o nových technologiích, či zajímavostech z celého světa...

Nezbývá než abyste se posadili a společně s námi vyrazili na naši dlouhou pouť od stanice ke stanici. Přeji vám šťastnou cestu a příjemnou zábavu....

Pilsen team na startu!

2008-05-31T20:40:00.006+02:00

Ahoj,

byl mi svěřen velmi nevděčný úkol. Zahájit článkem historii dalšího z mnoha a mnoha blogů. Přemýšlím ale čím? Nechci tu vést vážné řeči o tom, jak náš blog bude tím nejlepším, ani začít s trapnými vtipy jak náš blogísek je ten nej nej nej.... Zkrátka nejlepší bude, když sami poznáte, co vám nabízíme a třeba sem budete chodit rádi. Myslím, že náš Pilsen team je složen tak, aby si tu kažý našel trošku toho svého. Věřím, že stejně tak, jako jste zvyklí si vařit kávu, číst noviny, nebo chodit sportovat, budete navštěvovat i náš blog.
Na závěr mi to nedá, a i když jsem svým kolegům (a hlavně kamarádům) slíbil, že se pokud možno zdržím jakýchkoli sportovních analýz, rozloučím se trošku pozměněným sloganem z hokejového pořadu:

BLOG NÁS BAVÍ, BAVTE SE S NÁMI :-)

Zdraví Jirka