<h2><b> EURO JE TADY, </b> </h2><b>aneb nezapomenutelné odpoledne s fotbalem...</b>

Vypuklo nám EURO. Největší fotbalový svátek tohoto roku, událost pro celou Evropu. Na více jak tři týdny se budou upínat zraky všech fanoušků do Švýcarska a Rakouska, kteří se tentokráte mohou pochlubit jeho pořadatelstvím. Desítky tisíc lidí přímo na stadionech, další stovky tisíc v barech a restauracích a miliony diváků u obrazovek. Zkrátka EURO snad nemůže minout nikoho. A Českou republiku, jakožto národ fotbalových nadšenců, teprve ne. A tak není divu, že počínaje dneškem musí mít všechny manželky a přítelkyně trpělivost, protože s pány to teď rozhodně nebude jednoduché...

Velká fotbalová událost nenechala chladným ani mě. Opravdu upřímně se přiznám, že na porci nádherného evropského fotbalu jsem se těšil jako malý kluk. Jediné, co mi mírně znepokojovalo byla vysílací práva zakoupená televizí PRIMA, která s fotbalovým vysíláním neměla prakticky žádné zkušenosti. Osvědčených komentátorů ČT, Pavla Čapka a především nenahraditelného Jaromíra Bosáka, se prostě na letošním EURU nedočkáme. Inu co naplat. Především jde přece o krásný fotbal...

A tak natěšeně a s velkou chutí vyrážím s Petrem do Štruncových sadů, kde bude od 18:00 přenášen zápas české reprezentace proti Švýcarsku na velkoplošné projekci. Nutno uznat, že kampaň na tuto akci byla opravdu velká. Z regionálních médií se dozvídám, že kromě živého přenosu TV PRIMA, bude hodinu a půl před tím předzápasový program. A tak nic netuše, hlavně vycházeje ze zkušeností z přenosů ze Staroměstského náměstí v Praze, se moc těším. Před zápasem hudební skupina, pak rozhovor s trenérem Viktorie Plzeň a jako vyvrcholení celého odpoledne přímý přenos zahajovacího utkání Mistrovství Evropy z Basileje. Dojem z celé akce je velkolepý. Ale znáte ten první dojem...

-----------------------------------------------------------------------------

A tak jsme vyrazili. Natěšení a nedočkaví. Tedy alespoň já. Petr zas takový fanoušek není, ale i on si našel svoje lákadlo v podobě oroseného půllitru.
Co vám budu povídat. Zkrátka a dobře celá akce byla naprd. A to doslova. Řeknu vám, že se držím, abych vám tady nenapsal, na co, že to doopravdy byla akce. Ale zase si říkám, že to pochopíte a že slušnost a spisovná čeština do reportáže prostě patří :-)

Ze začátku to ještě šlo. Půllitřík piva příjemně osvěží a když sedíte na lavičce, kolem vás jsou lidé, kteří přišli za stejným cílem jako vy, zvolna nasáváte tu správnou fanouškovskou atmosféru. Nenechte se zmást, to je totiž to poslední, co na celé akci budu hodnotit kladně.
Hodinu a půl před výkopem, a tedy před přímým přenosem na velkoplošné projekci, začal samotný program. Na jevišti se objevila moderátorka s mikrofonem a k mému velkému zklamání to nebyla Veronika z Kiss Protonu, leč měla také zrzavé vlasy. Ale podle vystupování tutová blondýnka, snažící se svůj původ zamaskovat rzí ve vlasech. No prostě děs. Jakési žvatlání o nicotě. Ta nikdy fotbal neviděla, o rozpoznání ofsajdu nemluvě a do éteru hlásala rádoby vtipné řeči o kopané. Bylo mi jasné, že ta prostě atmosféru nevytvoří a lidi nevyburcuje. A měl jsem pravdu...

Po pár nudně trapných žbleptech uvedla na pódium údajně tu nejlepší plzeňskou skupinu, jejíž název jsem raději zapomněl, aby mě v nočních můrách nepronásledoval a já se celý zpocený nebudil s bušícím srdcem. Frontman kapely, respektive "frontwoman" kapely působila za mikrofonem dosti zoufale, ale překypovala značným sebevědomím, které rozhodně nebylo na místě. A tak s Petrem tiše trpíme a trpíme a čekáme na to, až konečně začne samotný zápas...

17:45 - Konéééc. Upištěná partaj opouští scénu a vrací se zrzavá blondýna se svými dvěma hosty - trenérem Viktorie Karlem Krejčím a obráncem Honzou Lecjaksem. Začínáme se s Petrem dohadovat, zda ty stupidní dotazy, které oběma dává, vymýšlí, nebo čte z papíru. Nakonec usuzujeme, že ani tak stupidní dotazy by sama nevymyslela, tudíž je čte.

17:59 - Je mi jasné, že vlastenectví, které ve mě bují bude muset minimálně do středy počkat. Místo hymny České republiky, která už Basileji dávno zaznívá, je položen poslední přihlouplý dotaz a následují na projekci reklamy. Aby toho nebylo nebylo málo, celé kolečko reklam se pro jistotu opakuje, aby i Petr, jenž si odskakuje na ekologický TOI - TOI, o žádnou nepřišel. A tak jsme rádi, když tři minuty po šesté hodině, je konečně přepojeno do Basileje, kde Češi vstupují do evropského šampionátu proti domácím Švýcarům.

Naše radost trvá dvě, nebo tři (?) vteřiny. Obraz značně nekvalitní, nelze rozeznat čas, ani stav na časomíře. Ale to by ještě nevadilo. Komentátor říká:"A znovu se vydáváme dopředu. Rozehnal posílá dlouhý pas na Sionka a NABÍHÁ MU OSAMOCENÝ KOLLER, který ........." A je ticho. Záškub a na několik vteřin se obraz zasekne a s ním i původní komentář. A tak nám nezbývá, než po pár vteřinách, kdy už zase přenos funguje, luštit, zda gól padl, či nikoliv.

Po chvíli se k šanci dostávají hráči helvetského kříže a nutno uznat, že poměrně nebezpečně. PRSK PRSK a my zas vidíme z celé akce kulový. Ozývá se nespokojený pískot, který po celý první poločas graduje. Když se tak děje po osmnácté, slabší povahy znechuceně odcházejí, silnější si jdou pro pivo, nebo raději na TOI - TOI. Já znechuceně funím a zuřím a Petr žvejká párek v rohlíku, tváří se spokojeně a po bradě mu teče hořčice.

V pětadvacáté minutě prvního poločasu se mě potřetí ptá: "Nepůjdem?" a já ještě v iluzi a naději odpovídám, že ne. V třicáté osmé minutě rezignuji a s hlasitým : "ať jdou do prdele" se zvedám a odcházíme k domovu s nadějí, že pokud pojede tramvaj, stihneme alespoň část druhého poločasu.

Akce se nám trošičku nepovedla, já vzteklý jak čert prskám celou cestu a Petr se těší na rozečtenou knížku a na večeři, protože má hlad . Já zas na pořádnej přenos bez záškubů, sekání a na pohodlné křeslo u televize.

Nakonec jsem o nic nepřišel. Jediný gól ze sedmdesáté minuty jsem viděl a Svěrkoš ho trefil opravdu mazácky. A tak s výhrou 1:0 pomalu přechází i zklamání z velkoplošného přenosu, který se opravdu v našich očích nepovedl.

Zdraví Jirka